Bez ohledu na to, jakou profesi vykonávala žena před mateřskou a rodičovskou dovolenou, zjistí obvykle po několika měsících, že by se nejspíš v dalším běhu života raději věnovala práci s dětmi. Možná za to mohou hormony, možná radikální změna životního stylu. Každopádně, od vize porodní asistentky, přes laktační poradkyně, instruktorky kojeneckého plavání a dětské psycholožky je pak už jen kousek k osvícení: otevřu si vlastní školku!

Minimálně tváří v tvář tristní nabídce předškolních zařízení v Česku se může zdát, že jde o zaručený návod na úspěch. Pokud se rozhodnete tuto svou vizi zrealizovat, můžete se vydat v zásadě dvojí cestou. Jedna je po finanční stránce možná schůdnější, zato svázaná mnoha pravidly a omezeními. Ta druhá je určitě dobrodružnější.  

Mateřské školy zařazené do sítě zařízení pod Ministerstvem školství mají nárok na státní dotace na žáka a mohou žádat i o nejrůznější granty. Na druhou stranu, než se vám podaří sehnat vhodný prostor a adekvátně ho vybavit, počítejte s úpravami a investicemi. Například: na jedno dítě s celodenní docházkou potřebujete čtyři čtvereční metry vnitřního prostoru a stejně tolik zahrady. O jeden dětský záchůdek a umyvadlo se nesmí dělit více než pět dětí. Šatna musí mít přímé denní světlo. Musíte vyřešit přípravu a vydávání jídel, a spoustu dalších věcí. Na hygienické stanici, u hasičů a v dalších institucích už vás za chvíli budou znát i křestním jménem. Musíte sehnat kvalifikovaný personál, a pokud plánujete přijímat i děti mladší tří let, shánějte rovnou i zdravotní sestru. Pak si také musíte pořídit živnostenský list na podnikání v oboru mimoškolní výchova a vzdělávání a můžete začít.Školka, jak ji všichni známe

Markéta Machková, zakladatelka Studia Kytka, které provozuje jednu školku v Berouně a jednu v Praze 9, vzpomíná na svoje začátky v roce 2002: „V době vzniku první školky (byla první soukromá ve Středočeském kraji) bylo dost míst ve státních školkách a dávat dítě do soukromé školky byla zhýralost. Školku jsme dotovali z jiných aktivit a já jsem ji měla jako svůj koníček (a pro svou mladší dcerku). V případě pražské školky v roce 2010 už byly cesty více prošlapané a dnes si myslím, že založit cokoli, co nazvu školkou, není žádný problém – ani co se týká vložených financí, ani vzdělání, ani dodržování pravidel. Myslím, že tak vzniká situace, kdy rodiče vůbec netuší, kam dítě dávají a co mohou a v jaké kvalitě očekávat.“

Proč vůbec dávat dítě do soukromého zařízení? V případě dvouletých a části tříletých je to celkem jasné – na státní školku za pár stovek měsíčně můžete zapomenout, je narváno a přednost mají předškoláci. „Obecně si myslím, že je dobré dávat dítě do školky, která je otevřená spolupráci s rodinou a učitelé mají obdobný postoj k hodnotám a principům výchovy jako rodiče. Nespornou výhodou v soukromých školkách jsou počty dětí ve třídách, které umožňují jiný přístup ke skupině i jednotlivým dětem a pravděpodobně i rozsah nabízených činností. Myslím, že je hodně státních i soukromých školek, které jsou výborné, a hodně, které jsou mizerné,“ říká Markéta Machková.

A co splnění podnikatelského snu? Zkoušeli jsme oslovit několik soukromých školek s otázkou, jak si vedou po finanční stránce. Jediná konkrétnější odpověď zněla: „Rozhodně se mi to vyplatí, protože dostávám velmi pozitivní zpětnou vazbu na něco, co jsem vytvořila a co spolu se mými kolegy naplňuje můj pracovní život. Dlouhodobě zaměstnáváme učitelky a instruktorky, které vždy dostávaly a dostávají své výplaty, zvládáme přiměřený rozvoj a obnovu školky.“ Inu, budiž.